Identita každého z nás se vyvíjí v konkrétním kulturním kontextu a již dávno není považována za stabilní složku osobnosti člověka. Stala se proměňujícím se a pružným elementem, který se formuje a aktualizuje ve vztahu k okolnímu prostředí. Není tedy pouze vnitřní vlastností, ale stává se konstrukcí našich jednání. Tato flexibilní vlastnost poskytuje možnost transformace, která se může odehrát například za hranicemi naší země a kultury.
V historii nebylo příliš prostoru se tématem identity zabývat. Společnosti byly stabilnější (kastovní systémy) a identita byla spíše přidělena, nežli svobodně zvolena či přijata. Globalizace moderního světa přináší zcela nové možnosti mobility a s tím související interkulturní setkání, která překračující hranice naší národní identity.
Můžeme rozvíjet svou globální identitu a zachovat si identitu národní? Jaké kompetence by měl mít “global citizen” 21. století? Přináší globalizace benefity nebo ještě více rozevírá sociální nůžky a prohlubuje nerovnosti? Můžeme transformovat kurikulum a vzdělávací systém s ohledem na diverzitu, kterou globalizace přináší? A především, má sdílení a neformální vzdělávání smysl?
(Nejen) na tyto otázky jsem se vydal na konci září 2020 hledat odpovědi v rámci projektu Erasmus plus: “National Identity in Time of Globalization” do Polské Murzasichle.
Nutno podotknout, že ona globalizace usnadnila mobilitu nejen studentům, ale i virům. Ani to však nezastavilo týmy mladých lidí z Česka, Polska, Itálie, Řecka a Litvy, aby spolu týden diskutovaly, vzdělávaly se, vytvářely hodnoty, a především budovaly přátelství a kontakty a šířily myšlenku transformace vzdělávacího systému směrem ke transnacionálním kompetencím a rovným příležitostem.
Vezmeme to ale popořádku. Když jsem se po vystoupení z vlaku dostal na místo setkání, oslovila mě usměvavá Natalia – účastnice projektu z Polska.
Chytrý, pozitivní a velmi otevřený člověk. Hned mě napadlo, že ačkoliv jsme po geografické stránce sousedé a naše jazyky mají spoustu společného, prozatím bude muset být naším komunikačním mostem angličtina. Já jsem však byl za dobu svého pobytu na projektu odhodlaný proniknout do tajů polštiny a nabídnout ostatním účastníkům vhled do češtiny (což se později ukázalo jako vhodné téma k započetí konverzace a prolomení ledů), ale o tom až později.
Zatímco jsme si povídali, dorazili i ostatní účastníci ze všech koutů Evropy a my jsme se tak mohli večerním autobusem vydat do krásné Murzasichle – vesničky, ve které se probouzíte s výhledem na hory, lidé žijí v dřevěných chaloupkách a vzduch je tam tak čistý, že už se nikdy nebudete chtít vrátit do města. Ubytovat se (zarezervovat celý hotel pro Erasmus studenty se, s ohledem na neformální seznamování v podobě hlasitého zpěvu a všemožných párty, později ukázalo jako skvělý nápad!), navečeřet a spát, čekal nás týden plný intenzivní práce.
O naše pohodlí se staral tříčlenný tým v čele s lektorkou Luizou, která byla naším mentorem a průvodcem po celou dobu projektu, a její kolegové Pawel a Michal, zařizující logistiku. Je to přesně ten typ lidí, které vidíte minutu, ale máte pocit, jako byste je znali roky – otevření, usměvaví a přátelští. Věřím, že i toto jsou kompetence, které si vybudujete, když pracujete s kulturní diverzitou – ta pozitivní energie byla nakažlivá.
Začátek kurzu byl věnován seznamování, icebreakerům a sdílení očekávání. Bylo inspirující poslouchat zkušenosti ostatních účastníků, které věřím, že mohou do budoucna vést k zajímavým internacionálním týmům a spolupracím. Lektoři si pro nás na konec dne připravili jednu lahůdku. Pronajali celý lanový park, kde jsme se společně poznávali, povzbuzovali a kompletně prolomili veškeré zbývající ledy a mlčení.
Jak jsem již zmiňoval výše, celý kurz se odehrával v duchu neformálního vzdělávání. Jako krásný příklad poslouží tzv. culture night, kdy každý večer jednotlivé národnosti prezentovaly svou kulturu formou, jakou jen chtěly. Za jeden večer jsem se toho dozvěděl o Litvě více než za celý svůj život. Ačkoliv byli Češi menší skupinou, rozhodně jsme nechtěli zůstat pozadu. Ukázali jsme, že Česko není jen zemí piva, ale že například Dvořák byl i na měsíci (díky Armstrongovi, který si oblíbil jeho Novosvětskou). Chci říct, že je toho skutečně spoustu, na co můžeme být hrdí. Poté, co jsme rozlili tradiční Becherovku a medovinu a výhercům našeho českého kvízu jsme věnovali domácí slivovici, mohli jsme se pustit do učení se českých slovíček a frází. Vidět, jak Řekové, Italové a Litevci perfektně tancují polku, anebo slyšet všechny naše evropské kamarády zpívat (za pomoci českých titulků) Jožin z bažin, bylo k nezaplacení.
Litevci to hodnotili slovy: “I love that beat!”. Polští kolegové nám ukázali, jak vypadá tradiční svatba, Italský tým dokonce v rámci svého večera upekl domácí pizzu!
Společné projekty, workshopy, simulace meetingů světových velmocí, diskuze a neformálních konverzace. Přes den jsme řešili témata zabývající se sociální spravedlností, rovným přístupem ke vzdělávání, globálními kompetencemi studentů 21. století atp. Po večerech jsme hráli kulečník, navzájem se učili barvy jednotlivých koulí v různých jazycích a chodili se otužovat do venkovního bazénu za všudypřítomných polských výkřiků: “Jest strasznie zimno”. Zkrátka jsme společně poznávali kulturu těch druhých.
Náš projekt byl zpestřen dvěma výlety, jakožto součást poznávání polské kultury. Měli jsme možnost absolvovat několika kilometrový hike k jezeru Morskie oko, ležícímu nedaleko Slovenských hranic. Podívali jsme se také do městečka Zakopané, které bývá pro své hory a sjezdovky právem nazýváno zimní město Polska.
Každý den byl jiný, každý den byl plný kulturního obohacení a především, každý den byl nezapomenutelný. Poslední odpoledne jsme věnovali společným projektům. Vytvářeli jsme videa, nahrávali podcasty, formovali memoranda o změnách ve vzdělávacím systému a mnoho dalšího. Ten večer došlo na loučení a v několika případech i na slzy. Nikdy bych nevěřil, že za tak krátkou dobu se vytvoří takto silná mezinárodní přátelství. Účastníci projektu se loučil se slovy: Až budeš někdy na Krétě, napiš a potkáme se. Nebo: Musíš za mnou přiletět do Itálie, něco ti uvařím. Popřípadě: Naplánujeme výlet a všichni společně pojedeme procestovat Litvu. Každý jsme potom nastoupili do svého vlaku / autobusu a vydali se domů.
Na závěr mojí reflexe o tomto projektu vnímám fér, odpovědět na otázky ze začátku textu. Týden v takto kulturně diverzifikovaném prostředí mi ukázal, že je možné rozvíjet svou globální identitu a obohacovat ostatní kultury o identitu národní. Domnívám se, že zahraniční mobilita (např. v podobě těchto krátkodobých Erasmus stáží) přináší mladým lidem zkušenosti – ať už se bavíme o zlepšování angličtiny či hodnotovém obohacení z diverzity – které jsou esenciální pro život v dnešním globalizovaném světě. Věřím také, že mladí lektoři (kteří se mohou zrodit právě na takovémto kurzu), kteří dovedou reflektovat stereotypy a sociální konstrukty, jsou citliví k ne/diskurzivním praktikám a jsou pozitivní a otevření, mají moc měnit vzdělávání a balancovat sociální nerovnosti.
A co jsem si z projektu odnesl já? Kromě toho, že jsem byl nucen celý týden přemýšlet a komunikovat v angličtině, pochytil jsem také základy polštiny, viděl jsem krásy polského Zakopané, získal cenné zkušenosti a metodologii v oblasti lidských práv a globalizace, viděl, jak probíhá tradiční polská svatba (kterou ozdobilo více jak tři desítky Erasmáků – věřím, že na to novomanželé nezapomenou), ochutnal tradiční pokrmy, hrdě převzal Youth Pas, který už zdobí mé CV, ale hlavně jsem si vytvořil síť kamarádů po celé Evropě. A že to tímto projektem končí? Rozhodně ne! Jsme v kontaktu a už společně plánujeme projekty, abychom mohli i s ostatními sdílet vizi, kterou jsme na tomto projektu “National Identity in Time of Globalization” společně vytvořili.
Díky organizátorům projektu i Cestě rozvoje za tuto příležitost a budu se těšit na další interkulturní zážitky!
Napsal David Košatka
