Turecko. Země plná odlišné kultury, tradicí i zvyků. Když jsem dostala příležitost vyrazit do této země v rámci Erasmus+ pod záštitou organizace Cesta rozvoje, neváhala jsem ani minutu a vyrazila do zcela neznámého prostředí.
Cesta započala letem do Istanbulu. Vysoké věže a zapadající slunce, které zvýrazňovalo ostré obrysy mešit, byly dechberoucí. Čas vystačil většině českého týmu na malé prozkoumání zdejších krás. Ještě předtím, než přišel čas setkání na místě odjezdu, jsme dostali jasné instrukce, kde přesně se sejdeme včetně fotek místa a spojů veřejné dopravy. Na místě jsme se setkali nejen s velmi milou pořadelkou Rabiou, ale i dalšími účastníky z polského a řeckého týmu.
Místo ubytování bylo v blízkosti Černého moře v Kocaelli, autobusem zhruba dvě hodiny. Celou výpravu autobusem doprovázela hudba a smích, což navodilo přátelskou atmosféru i dalším, kteří se postupně přidali k výpravě autobusem. Když jsme dorazili do hotelu, organizátorka nás rozdělila na pokoje. Ubytování bylo skromné, přesto útulné a pohodlné.
Hned z rána začal program bohatou snídaní. Celkově jídlo bylo vynikající a pestré, bral se ohled na stravovací návyky jednotlivců – nebyl problém připravit pokrm pro vegetariána, vegana či masožrouta. V programu nechyběly seznamovací a rozehřívací hry, divadlo, kreslení, prezentace jednotlivých zemí a diskuze na daná témata. Čeho si opravdu cením je, že Rabia (turecká organizátorka) přizvala k diskuzi odborníka v daném oboru. Tématem celého Erasmu byla udržitelnost, recyklace, globální oteplování a fosilní paliva. Přizvaný host diskuzi obohatil o fakta a zároveň nám hojně vyprávěl nové poznatky a vlastní zkušenosti.
Kromě bohatého programu jsme měli i volný čas, ve kterém jsme utužovali vztahy mezi jednotlivými účastníky. Umožnilo mi to nejen procvičit angličtinu, ale také poznat nové a zajímavé osobnosti z jiných zemí. Dovolím si tvrdit, že jsem se s mnoha dalšími účastníky neviděla naposledy. Jeden den byl vyhrazen na výlet do vzdálenějších zákoutí. Navštívili jsme růžově zbarvené skály a hobití městečko.
Celý Erasmus probíhal poměrně dobře a ráda bych tímto poděkovala Rabii, že projekt nejen zrealizovala, ale že se o nás starala jako o svou vlastní rodinu, české straně za poskytnuté zázemí a okamžitou odpověď na každou otázku a samozřejmě všem zúčastněným za neuvěřitelnou energii, která je provázela každou minutu projektu. Každému, kdo čte tento můj malý průlet doporučuji, aby se nebál a vyrazil napříč dobrodružství.
Lucie Andrlíková